Letošní mexickou sezónu jsme - ostatně jako každým rokem - zahájili v listopadu a to v jedné z našich nejoblíbenějších lokací, v kouzelném karibském Tulumu.
První klienty jsme přivítali již ze startu měsíce a, neboť se v této oblasti přistává nejčastěji odpoledne a večer, naše první společné kroky vedly pochopitelně do místní restaurace za první ochutnávkou lokálních pochutin. Poznámka - test dopadl úspěšně.
Druhého dne nás čekal první, aklimatizační a tedy nenáročný, program: překrásné (a perfektně udržované) tulumské ruiny, tyčící se na 12metrovém útesu přímo nad pláž, která následovala. Tulumské ruiny jsou třetím nejnavštěvovanějším archeologickým nalezištěm v Mexiku a stojí zde již od 6. století, kdy místo počali osídlovat Mayové. Jako bonusovou aktivitu skupina navrhla počítání leguánů, nicméně po několika málo minutách chůze mezi zelení a kamennými stavbami jsme došli k názoru, že by se jednalo o úkol nadlidský. Na leguány zde totiž narazíte doslova na každém kroku.
Z útesu jsme zde pozorovali kouzelnou písečnou pláž s modrým mořem, a jelikož se ranní mraky začaly rozhánět, těšili jsme se na naši druhou zastávku – místní pláž Paraíso. Jak již název napovídá, pláž je opravdu rajská a ne nadarmo je často nazývána jednou z nejhezčích pláží na světě a tou vůbec nejkrásnější v celém Mexiku. Posuďte sami, za nás si své komplimenty skutečně zaslouží.
Po lahodném obědě v plážové restauraci přistoupila skupina k siestě na místním jemném až pudrovém písku a užívala si pohledu na létající kormorány a nekončící modř. Z areálu jsme odcházeli právě ve chvíli, kdy na pláž přicházeli hosté svatby, která zde při západu slunce toho dne probíhala.
Stát Quintana Roo je však známý nejen svými plážemi, ale především dechberoucími krasovými jezírky, tzv cenotami. A tedy jsme si je pochopitelně nesměli nechat ujít. Dalšího dne jsme se tak vypravili rovnou za třemi z nich, konkrétně pak Cenote Yal-Ku, Cenote Azul a jedné z nejznámějších, Cenote Dos Ojos. Cenoty tvoří jeden z největších podzemních vodních systémů na světě a díky své kráse a jedinečnosti jsou často vyhledávanou atrakcí této oblasti.
Každá cenota je zcela výjimečná. Některé jsou otevřené, jiné jeskynní a všechny hrají různými odstíny modré, tyrkysové a zelené.
Cenote Yal-Kul je pak lagunou, kde se setkáte s rozmanitými druhy ptactva a rybek, kterých se zde prohání celá hejna, z čehož některá kouzelně modrá.
V Cenote Azul jsme skrze sluneční paprsky, které zabarvovaly vodu do několika odstínů modré, zahlédli mimo ryb například také želvy a při svačině nás překvapili místní nosatí mývali, kteří se ze křoví vynořili s jasným plánem ukořistit si něco k snědku. Jako bonus jsme se pak setkali se zelenými leguány, kteří by okouzlili i ty, kteří toho již viděli hodně.
Naše závěrečná cenota – Dos Ojos – nás okouzlila svou klidnou až mystickou atmosférou a magickými jeskyněmi. Jelikož jde o polouzavřené jeskyně, na vodní život zde prakticky nenarazíte. Zato se cenota může pochlubit impozantními krápníkovými útvary a složitým systémem zatopených chodeb, které jsou rájem pro potápěče. Potápění v cenotách mimochodem vřele doporučujeme, jedná se o zcela jiný zážitek, než na který jste zvyklí z moře.
Rána následujícího jsme se rozloučili s městem Tulum a zamířili za zcela jedinečným zážitkem do přírodní rezervace Sian Ka’an.
Aby byla cesta co nejzajímavější, zvolili jsme vyhlídkovou jízdu člunem po laguně mezi mangrovníky. Klidná voda zde odrážela nebe jako zrcadlo, a při projíždění kolem hustých porostů mangrovů jsme zahlédli hned několik druhů ptactva a dokonce i krokodýly! V rybářské vesničce Punta Allen, v místě našeho noclehu, se před námi rozprostřelo neuvěřitelně modré moře, a co bylo hlavní – nikde ani živáčka! Vesnici jsme měli takřka pro sebe. Odpoledne jsme tak strávili odpočinkem na pláži našeho glampingu (jelikož extra zážitek a romantika) a nasáváním atmosféry.
K večeru následovala vycházka po vesnici a test místní restaurace, kde jsme si dopřáli čerstvý seafood a ryby, neboť jinak by to byl v rybářské vesnici hřích. Čekání na večeři jsme si krátili sledováním nebe posetého hvězdami, které je zde díky minimálnímu světelnému smogu skutečně impozantní a také samozřejmě sledováním kuchaře při přípravě našich pokrmů – v Mexiku totiž nezřídka narazíte na otevřené kuchyně, kde můžete celý proces vidět. A to je fajn.
Zpáteční cestu z večeře jsme zvolili po pláži a těšili se na spánek v našich luxusních glamping stanech. Glamping není camping a tedy jsou stany velmi pohodlné a mají vše, co je potřeba. A tedy včetně postelí, zásuvek a větráků. Usínali jsme zde za šumění moře a cítili se bez přehánění jako v ráji. Dalšího rána jsme si na pláži dopřáli vydatnou snídani a ještě si několikrát zaplavali, než nás vyzvedl řidič, který nás po cestě směr Tulum zavezl náročným terénem na ‘tajnou’ pláž. Protože tajná místa jsou naší specialitou. Pláž byla opět téměř prázdná a moře hrálo všemi odstíny modré. Jak je naším zvykem, proběhl zde další test místní kuchyně a navečer jsme dorazili do našeho ubytování v Tulumu.
Ráno jsme už čekali na autobusové zastávce, odkud jsme pokračovali do naší další destinace. Kam? To se dozvíte v další části!
Comments