Po azurových plážích Mayské riviéry jsme pohodlným autobusem zamířili k do městečka Bacalar, k laguně 7 odstínů modré nebo také Maledivám Mexika, kde nás sice uvítalo pár mraků, ale také neustávající teplíčko.
A neboť byl čas oběda, následovala naše oblíbená aktivita - ochutnávka místních specialit! Výběr restaurace nebyl snadný, Bacalar skvělými restauracemi přímo oplývá a tedy zvítězila ta, která na nás dýchla svou autentičností. Paní servírka byla, jako pravá lokálka, velmi ,,od rány”, nicméně nás pravidelně zásobovala svým přátelským úsměvem. Křupavé placky zvané gringas, které nám přinesla, jsme zhltli doslova rychlostí blesku.
Během oběda se také vyčasilo a začalo být velmi teplo. Zamířili jsme tedy chůzí lázeňského šviháka k modravé laguně a s radostí provedli první test. Laguna získala přezdívku ,,sedmi odstínů modré” naprosto po zásluze! Její barvy se pohybují na škále od světle tyrkysové až po temně modrou, v závislosti na hloubce, složení dna a intenzitě slunečního světla. Po osvěžení jsme, nabití energií, pokračovali na obhlídku městečka za soumraku a důkladně jej prozkoumali křížem krážem. Nechyběla samozřejmě ani zastávka na večerních trzích, kde jsme neodolali čokoládovým churros a místní specialitě - kukuřici obalované v majonéze, sýru a chilli!
Dalšího rána jsme již netrpělivě čekali u vzdálenější části laguny, před branami tzv Los Rápidos a jelikož jsme byli (plánovaně) mezi prvními návštěvníky, měli jsme toto kouzelné místo takřka jen pro sebe a mohli jsme se nechat nerušeně unášet proudem nad působivými přírodními úkazy - stromatolity. Na světě je jen málo míst, kde si můžete stromatolity prohlédnout z takové blízkosti jako právě tady v Mexiku! Plní dojmů jsme za pozdního odpoledne Los Rápidos opustili a těšili se na opětovnou návštěvu trhů. Večerní procházku jsme tentokrát měli i s kulturní vložkou v místním kostele, kde probíhala mše za zpěvu jeptišky hrající na kytaru. V soutěži o nejlepší zpěvačku by sice nezabodovala, ale byla to veselá vsuvka do již tak zábavného dne!
Laguna nabízí nespočet zákoutí a mohli byste zde snadno trávit třeba týden, nicméně naši výpravu čekal den finální a tedy jsme se rozhodli pro zážitkovou lodní plavbu. Kapitán zavelel v kolik hodin bude nejlepší vyrazit a přijel si nás vyzvednout. Na kole. V košíku mu cinkaly ,,lahváče”, které, jak jsme později zjistili, byly nikoliv pro něj ale pro nás! Péči ceníme. Většina skupiny však dala přednost připravené vodě a hlavně čerstvému ovoci, které jsme s výhledem na azurovou hladinu snědli do posledního kousíčku. Plachetnicí jsme se plavili mezi několika cenoty, kolem Ptačího ostrova, a zaplavali jsme si v kouzelné Zátoce pirátů. Poznámka - Zátoka pirátů své jméno získala na základě historických událostí, kdy jí piráti skutečně připlouvali.
A jak to už po vodních aktivitách bývá, pořádně nám vyhládlo. Zanedlouho jsme si tak již pochutnávali na enchilladách v omáčce mole (slavné svou kombinací čokolády, chilli a koření). Ti odvážnější z nás dokonce okusili tortilly se smaženými kobylkami - poznámka: stojí za to! Po obědě následovala siesta, neboť jsme v Mexiku a ctíme tradice a také naše oblíbená nevšední aktivita - návštěva místního hřbitova. Protože proč ne.
Tím pro nás průzkum Bacalaru skončil. Zalehli jsme do peřin a ráno jsme již vyráželi do naší další destinace - na kouzelný ostrov Cozumel! O tom však zase příště.
コメント